22. 9. 2011

Smutek na celý život

Poslední dva dny nespím. A když usnu, zdá se mi o stěhování, jak mě někdo honí po městě anebo jak se schovávám v tmavém pokoji.
Je to tím, že za několik měsíců bychom si měli zadělat na další měsíční splátky. Kvůli rekonstrukci Roubalky. Jenže pořád váháme, jestli do toho jít chceme nebo ne. Jako na Roubalce nic špatného není, jednou to bude krásný dům (on je vlastně ve své podstatě krásný už teď). Jenže ti sousedi...
Já bych nejradši celý domek vzala a přestěhovala úplně jinam.

Poslední týden, čím víc se o tom doma bavíme, tím víc oba hledáme. Jiný dům. Né ve městě. Na kraji vesnice. Nebo na polosamotě, nebo samotě u protahované cesty.
Jenže můj muž je jako kolotoč, pokaždé když se mu něco líbí, tak za chvíli má proti tomu deset argumentů. Je to daleko. Není tam plyn. Malá garáž. Kam by jezdil do práce, kdyby skončil v Německu. A... a.... a další věci.

Už jsem z toho unavená. A z jedné věci jsem přímo zoufalá...
Taky se vám někdy stalo, že vám něco padlo do oka a hned jste si řekli "to je ono"? A nemohli jste na to zapomenout?

Mě se to stalo předevčírem. Našla jsem domek se zahradou. S dvorkem. S garáží. S dřevěnými okny. S malou hospodářskou budovou. S rybníčkem! V malé vesnici. Autobus každou hodinu. V zimě tudíž pravidelně protahováno. Úřad a pošta 2km pěšky od domu ve vedlejší vesnici. Jinak poštovní schránka v místě se vybírá každý den v 9:00. Školky, školy a zdravotníci 10 minut autem/15 minut autobusem. Jestli je tam i plyn, to ještě nevím. Ale internet tam není problém. Můj muž by to měl stejně daleko jako teď, možná i blíž. A já bych byla šťastná, konečně bych mohla mít králíky, slepice, pejsci by měli svůj dvorek a neničili by zahradu.

A co mi na to můj muž řekl? "
Když já se bojím, že tam budeš sama a pak mi z toho zblbneš".

Asi nechápe, že ve vesnici žijí i ostatní rodiny a já nemám problém se seznamovat a chodit na návštěvy.

Prostě jsem smutná, že jsem našla konečně to své "ono", jenže je to pořád jenom moje "ono" a ne naše "ono". Že jsme se neshodli v pro mě tak zásadní a důležité věci. A tak v noci brečím do polštáře a odpoledne s nechutí poslouchám hulákání sousedů....


4 komentáře:

  1. Ahoj Veve,
    me teda asi neco uniklo, ale myslela jsem, ze baracek uz jste koupili a jste ve fazi rekonstrukce!?
    Jinak chapu, jak se citis. Sousedi dokazi znicit vse, at uz je pribytek sebekrasnejsi...o byte, kde je mas nad, pod i vedle sebe ani nemluve :-(..resime ten samý problem, bohuzel. Neni nad to bydlet nekde na samote, jak pises ty. Nebo byt alespon obklopen rozlehlou zahradou, kde se vse ztrati...domecek na obrazku je sen! Jednou by jsme si chteli poridit neco podobneho, pokud se rozhodneme vratit do Cech, tady si o domecku, i sebemensim, muzeme nechat jenom zdat :-(.. Podle mne ma velke vyhody - neni to uplne nejmensi chaloupka, ale sve kouzlo si zachovala, je tam klid a spoutu mista, pokud milujes zviratka a zahradku jako ja. A skoly, urady, doprava v blizkosti...NEVZDAVEJ TO A UBIJ TOHO SVYHO ARGUMENTAMA!!! Nez se pak trapit léta a léta...

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Paradis,
    jsme ve fazi "predrekonstrukcni" - udelali jsme jenom to, na co byly penize. Na zbytek uz si budeme muset vzit pujcku...
    ale dekuju za povzbudivy komentar, me je ted hrozne moc smutno a navic ani nevim, jestli domecek neni uz treba prodany... realitka ani majitel nekomunikuji :-(

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Veve, pokud jsi opravdu jistá, že by to bylo ono, tak za tím fakt jdi. Je ale dobré se s mužem domluvit a přemýšlet o jeho argumentech. Znám ten pocit okouzlení z čehokoliv, kdy člověk jedná jenom intuicí, vidí to krásno a neposlouchá možná i dobré rady svého okolí. Stát se může cokoliv, může se něco pokazit, zvrtnout a pokud nejsi s mužem zajedno, tak přijdou výčitky, obviňování...Nebuď smutná, nebreč do polštáře, to chce klid a pokud se to má podařit, tak se to podaří. Krásný a veselý víkend:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Veve, prajem veľa síl a čistú hlavu. Dúfam, že ten kolotoč s vyberaním domu a lokality máme už nadlho (navždy?) za sebou. Všade sme sa pýtali na susedov a tu sme mali aj skutočný dôkaz, keďže o opustený dom sa staral pán sused.
    Ak chcete spraviť tento krok, naozaj odporúčam zvážiť si dostupnosť a dojazd hlavne do práce, k lekárovi a do školy. Držím palce, nech sa to na dobré obráti! ♥ L

    OdpovědětVymazat