22. 8. 2012

Vdolky, koblížky a domácí vajíčka


Soused se sousedkou mají prasátka. A slepice. A krásnou starou huskynu Sheilu.

Od slepic si kupujeme domácí vejce, protože zatím vlastní pipiny nemáme.

Kuchyň je stále ve fázi dodělávání, a protože nemáme troubu, musím se omezit na vařeni/dušení/smažení.

Mé dvě nedostižné mety v kulinářském umění byly kynuté těsto a svíčková. První meta byla pokořena dnes, druhá padne až dostanu odvahu zapnout papiňák /když jsem byla malá, tak mámě vybouchl v kuchyni pod rukama a dodnes máme na chodbě v předsíni visící vysušené nudle/.

Koblížky nebo vdolečky BEZ KVÁSKU

půl kila polohrubé mouky
čtvrt litru mléka

2 lžíce cukru
1 lžíce másla

2 balíčky sušeného nebo čerstvého droždí
jedno domácí vajíčko
trochu soli
domácí vyškvařené sádlíčko na smažení

Pokud mám sušené droždí, tak nejdřív smíchám vše sypké, pak přidám změklé máslo, vejce a vlažné mléko.
Pokud mám droždí čerstvé, tak ho rozpustím v mléce a pak přidám ostatní ingredience.
Soli stačí špetka. Vypracuju těsto (dneska jsem objevila kouzlo elektrického hnětacího nástavce, óóó!), v míse pomoučím a dám asi na hodinku odpočinout na půdu pod střešní okno.
Pak těsto rozválím na cca 8 mm a skleničkou vykrajuju kolečka. Pokud dělám vdolečky, udělám uprostřed kolečka palce důlek. Pokud koblížky, nechám kolečka tak.
Kolečka chtějí ještě 15 minut kynout, takže vezmu pořádný litinový hrnec a pomalu si rozpustím sádlo (množství tak, aby kolečka plavala - já dávám asi 2 cm).
A pak už jenom hážu kolečka do hrnce, obracím a dávám do sítka okapat.

Koblížky se dají plnit marmeládou, a to buď stříkačkou, anebo ještě před smažením zabalíme do každého kolečka půl lžičky tužší marmelády.
Vdolečky ozdobím v důlku povidlama, marmeládou, ochuceným tvarohem.... prostě kdo má co rád.
Pocukruju a už jenom nevěřícně hledím, jak rychle to dokáže ta naše famílie sežrat. :-)

3. 8. 2012

Možná / nemožná ?

Inspirována několika posledními příspěvky na oblíbených blozích a hlavně plnou přepravkou věcí přivezených z přechodného bydliště, jala jsem se provést malý velký úklid v kosmetice.
Nakonec jsem pojem "kosmetika" zúžila na pojem "šminky", protože dva košíky serepetiček stále leží u babičky v prádelně a čekají na definitivní stěhování.

Že na tom s výbavou nejsem až tak špatně, svědčí následující foto:


Horší je, že se maluju asi tak 1x za měsíc, a to když jedu do Brna nebo k někomu na návštěvu. Vzhledem ke stavu mé pleti používám každé ráno zakrývací Dermacol, průhledný pudr a to je vše. Když si připadám jó bídně, přidám trochu tvářenky.

Když se ale tak dívám na ty krásné barvičky, zvlášť fialkové a stříbřitě šedé odstíny... asi si začnu zase hrát. Ale až budeme mít v koupelně pověšené zrcadlo :-D

PS: Lucie, jsi možná. Já jsem nemožná, protože mám hafo šminek a nepoužívám je. ;-)

2. 8. 2012

Koupelna se rýsuje...

Asi v půlce května jsme se rozhodli, že když už teda jako rekonstruujeme, že teda jako zvelebíme aj tu koupelnu.
Pro pochopení přidávám foto původní místnosti - rozměr 2x4 m, nízký strop, jedno malé okno, na zemi lino, na zdi lino, stará vana a novější záchod.




My jsme trošku změnili dispozici - místnost rozdělili napůl, čímž vznikla malinká koupelnička a protáhnutím chodbičky i samostatný záchod a koutek pro pračku a sušičku.
Přidali jsme jedno střešní okno do koupelničky (stejně jsme dělali novou střechu) a ještě jedno okýnko na WC - naštěstí jsme sehnali téměř stejnou velikost jako původní okno v koupelně, takže zvenku to až nevypadá jako slepenec.
Futra jsme zvolili kovová, zdilo se z ytongu, chlap mě překvapil a nechal udělat podlahové topení. Plynový kotel se schoval nad záchod.

Výběr obkladu byl velice vtipný - naběhli jsme do koupelnového studia, kde jsme si akorát oleželi všechny vany (kterou jsem posléze na internetu sehnala o 4 tisíce levněji) a z obkladů měli jedině hrůzu. Druhý den jsme jeli pro cosik do stavebnin k paní Čavojské a tam byly stovky a stovky vzorníků... tož jsme je všecky prošli. Jedna série nás zaujala, chlap si vyfotil název a večer se gůglilo. Cena dobrá, rozměr dobrý, barvy fajné...

Přišel na řadu program a mé kreslící schopnosti, chlap něco pochválil, něco zkritizoval, no ve finále jsme se nějak shodli a druhý den se objednávalo. No není bílý obklad jako bílý, neměli skladem všechny balíky ve stejné šarži, tož se muselo nechat vyrobit. Že do 2 týdnů je máme doma. A taky že jo. Vysolili jsme 14 tisíc za tu nádheru keramickou a volali zedníka, ať nám rychle z teho ytongového kamrlíka vykouzlí koupelnu. Jasně že v době, kdy měl nejvíc práce. Tak po odpolednách lepil a řezal (já jsem si ještě vyřvala kamenické spoje místo nerezových lišt), chodil za mnou konzultovat a pít kafíčka (je to kamarád, abyste si nemysleli!) a dnešním dnem nalepil poslední kachličku a napatlal poslední spárovačku. Teda aspoň v koupelně a na záchodě, chodbička musí počkat na obkopání soklu baráku a vyschnutí.

První koupání bylo dost překvapujícící - teplá voda teče téměř okamžitě (v kuchyni čekám aj víc jak minutu), do vany se vlezeme dva VEDLE sebe, voda má malý tlak (dneska objednávám nový filtr do sklepa, třeba je ucpaný), chlapova hodobóžová baterie s vodopádem stříká z vany ven... aspoň ta dlažba byla docela teplá. A střešní okno je taky super, aj ventilátor (konečně můžu ležet hodinu ve vaně a nedusit se vlhkým vzduchem!).

Tož posuďte sami...





A pro porovnání pohled z chodbičky (ze stejného místa):